Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje historie 2002 - 2008

11. 11. 2009

Trocha historie

 

Začátky 2002

Na kole jsem se naučil jezdit v roce 2002, bylo to na jaře... Někdy na přelomu února a března. Naučil jsem se jezdit na kamarádově BMX s jeho a sousedovic pomocí... Na kole jsem se udržel již druhý den. Třetí den jsem si dával "závod" s dalším kamarádem, co na kole uměl taky jen chvilku.

Asi za týden mi mamka s jejím tehdejším přítelem koupili moje první horské kolo. Byl to čtyřiadvaceti palcový RedFox Twister. Byl zakoupen v Čakovickém Globusu za 3300,-. Hned jsem ho na parkovišti zkusil a byl to nádherný pocit. Pamatuji si to, jakoby to bylo včera.

Během pár týdnů ježdění se počasí zhouplo do krásných letních teplot a já se na kole proháněl jako kdybych na něm jezdil roky. Na sídlišti tehdá bydlelo spousta dětí mého věku, kteří jezdili taktéž na kole. Logicky jsme si jako malí špunti hráli na "závody", "policajta a zloděje". Kdykoli byl závod, držel jsem se špice a vyhrál jsem. Měl jsem ohromnou radost, že mi konečně něco jde. Při hře na policajta a zloděje, jsem vždy podle dané role, buď někomu ujel nebo ihned chytil. Bylo to neuvěřitelné... Denně jsem tehdá jezdil 2 až 4 hodiny. najížděl jsem jako devítí-desetiletý špunt i 40km.

 

2003 - 2005

13.5. roku 2003 byly třídní schůzky na mojí základce. Mamka šla do školy a já se vesele projížděl na kole po sídlišti, protože jsem tehdá, dál, ještě nesměl. Zastavil jsem na sousedním hřiši, také nazývaným "Labuť". Zastavil jsem, kolo opřel o zídku a vyskočil na takový bílý betonový prolézací kruh a sedl si. Od zídky to bylo asi 2,5metru. Kdežto okolo šel klučina, spatřil kolo, rozeběhl se a kolo ukradl. Já se jen bezmocně rozběhl za ním a zakřičel "Héj, to je moje kolo", a byl pryč. Hodně mě to tehdá vzalo, ihned jsem se rozbrečel a utíkal domů, bez kola. Brečel jsem i následný den. Opravdu mě to vzalo, páč jsem na kole trávil většinu času a byla to věc, která mi opravdu šla.

Nicméně se mamka slitovala a druhý den mi koupila kolo nové. Byl to tmavěmodrý, ocelový Olpran Spider s šestadvaceti palcovými koly. Byl jsem opět ve svém živlu. V roce 2005 jsem si už začal počítat kilometry a najel jsem přes 3000km, což pro mě bylo k neuvěření. V roce 2006 taktéž.

 

2006

V roce 2006, jak jsem se již zmínil, jsem najel něco přes 3000km. Zajel svoje první závody a dostal nové kolo. K těm závodům; první závod byl nějak v létě, v rámci školy, díky jednomu suprovému tělocvikáři, panu Hermanovi. Byl to závod v blízkém Ďáblickém háji. Byla to časovka dvojic. Jel jsem s klukem (Michal Knap). Půl okruhu jsem měl čas lepší, ale já, jako amatér, jsem to přepálil a v půlce mi došlo, a tak jsem dojel úplně mrtvej do cíle se strátou asi 22sekund. Byli jsme 4/4. Škoda. Druhý závod se konal 28.6. s názvem "Prosecké bikování" kousek od mého bydliště. Stále jsem jezdil v teplákách. Tam přijel snad celý tým TJ KOTVA BRÁNÍK (dnešní SP KOLO) a totálně mě rozdrbali a já se strátou asi tří kol dojel do cíle. Byl jsem třetí. Ze tří. Nevadí, dostal jsem medaili, diplom a dobrej pocit. Pan Slavík, jejich tehdejší trenér, za mnou přišel a oznámil mi, že se mu líbí jak jezdím a dal mi nabídku na angažmá v týmu. V zimě jsem se o to zajímal, ale díky větší finanční investici z toho sešlo.

1.11. jsem pro svoje "větší ježdění" koupil (za pomoci mamky, samozřejmě) kolo nové. Byl to Author Solution ´06. Starý Olpran měl najeto přes 10000km. Authora jsem jako nezasvěcený do závodní cyklistiky považoval, jako závodní stroj za astronomickou částku 10000kč.

 

2007

 Tohoto roku jsem již jezdil na novém Authorovi a najel neuvěřitelných 6307km. Byl to jako blesk z čistého nebe. Začínal jsem opravdu trénovat a snažit se o lepší výkon. Dne 19.5. jsem jel další závod a to Dětskou Pražskou padesátku, která se jela na okruhu Markéta, v pražském Břevnově. K neuvěření všech diváků, i mě, jsem byl 1.!!! Stál jsem na bedně, všichni na mě koukali, tleskali, fotili. Neuvěřitelný pocit zvednutých rukou a slyšení potlesku v cílové zóně. Dostal jsem velký pohár a moje hrdost a touha dostala nový impulz. Další závod byl o pár týdnů později. Bylo to opět Prosecké bikování. Byl jsem druhý! Překvapivě ze dvou. Porazil mě i současně velký soupeř Kubín.

Na konci srpna jsem za Novodvorskou, ve sjezdu narazil do Feliciie a asi 10dní nejezdil. Přes to jsem se 11.8. vydal do Chuchle na dětský závod KPŽ a tedy PrahaKarlšejn Tour. Byl jsem i přes netrénování 7. Mezi tamními namaknci na SPD to byl podle mě úspěch.

Téhož roku jsem přišel na krásný závod XC Řež, ale po prohlídce trati jsem zůstal pouze jako divák a dodnes mě to mrzí.

 

2008

Opět Dětská Pražská padesátka, já a třetí místo. Krása. Tam jsem potkal velkého soupeře a dnes si myslím jednoho z bajkových kamarádu Davida Kočího. Ten byl druhý.

29.8. se jel v Úvalech u Prahy nádherný závod Velká cena města Úval, který je prostě bezkomkurenční! Já se starým, těžkým authorem vytřel všem zrak a skončil 5. Tohoto úspěchu jsem si převelice vážil a vážím.

Šestého září, téhož roku se jel tradiční závod XC Řež. Kdybych se tehdá víc soustředil na výkon v tempu a na seřízení šaltru na největším kolečku, byl bych na třetím fleku. V cyklistice se ale na "kdybych" nehraje. Počasí mi sedlo, podmínky byli skvělé. Nakonec to ale bylo místo čtvrté a pro mě další úspěch a zlost na Davida Kočího, který byl tehdá druhý.

Na Sv. Václava tedy 28.9. byl s bike-forum.cz naplánovaný švih do Švýcarcka u Berouna. Přidal jsem se. Před cílovou zastávkou, před obracením na Prahu, tedu u hospody "U Krobiána" ve sjezdu jsem hodil neuvěřitelnou držku. Ve sjezdu v cca 51km/h se přede mnou objevil jakýsi příkom od vody. V mžiku jsem se rozhodl, že brzdit nemá smysl, a že bude lepší ho přeskočit. Zadní kolo se v té rychlosti bohužel neodlepilo a já hodil salto a následně tlamu. Po asi minutovém bezvědomí jsem se probral a měl starost o bajk. S neuvěřitelnou osmou na zadní obruči jsem se s pomocí Ječňáka dostal alespoň na krapet rovnější tvar. V plánu jsem měl odjet vlakem, ale v hospodě se noha rozhýbala a já IDIOT jel domů po svých v pelotonu B-F dalších asi 48km ku domovu. Domů jsem dojel kolem půl 18 s oznámením, že jsem se vyboural, ale nic mi není, jen jsem sedřený. Vlezl jsem do sprchy a v šílených bolestech drhnul rány na levém stehně a lýtku. Po chvilce jsem se na to vykašlal a šel se najíst. K večeři byl holandský řízek s brambory, na který jsem se už od rána těšil. Snědl jsem půlku jednoho řízku a popadli mě nehorázné bolesti hlavy a při pohledu na křupnutou helmu mi bylo jasné, že to asi sranda nebude. Odjel jsem na Bulovku do sekce chirurgie, kde si mě s mojím překvapením vzali na rentgen a následně si mě tam i nechali. Byl jsem na JIPce s kapačkou a nehorázným hladem vzpomínajíc na opuštěný holandský řízek. Byl jsem tam dva dny, další den a půl jsem byl na normálním osmi lůžkovém pokoji. Při propuštění mi bylo zděleno, že mám uštípnuté rameno, silný otřes mozku (kousek od trvalého poškození), pohmožděniny steheního svalu a uražená játra. Po dalších vyšetřeních jsem mohl v prosinci usednout opět na bajk, ale k mému zděšení byla forma z 98% pryč. Začal se mnou jezdit můj dobrý přítel Štěpán Pícha a začali jsme společně trénovat a já se snažil dohnat ztracené.

 

2009

Souhrn sezony 2009 najdete zde.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA