Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sezona 2009

16. 1. 2010

Sezona 2009

 

Stará sezona už uplynula a máme tu novou. Tím pádem je mou milou „povinností“ udělat krátké leč výstižné zhodnocení té uplynulé.

 Tuto sezonu jsem začal se starým dobrým Authorem, který mě doprovázel prvními třemi měsíci po pádu. Byly to měsíce velice krušné, ale nějak jsem je přežil.

 Po mém comebacku po pádu se mnou začal jezdit i můj dobrý přítel Štěpán Pícha, který se mnou začal trénovat a následně objíždět některé závody.

 V březnu jsem si koupil „závodní“ stroj Drössiger, který splnil nadmíru moje očekávání z obchodu Bikez.cz. Bajka jsem si hned oblíbil a zvykl si na posed, řazení atp. Vyjel jsem hned druhý den a udělal pár fotek v nedalekém Ďáblickém háji. Bylo asi 12°C a já lehce oblečen hned prochladl a chytl chřipku. Týden bez bajku a s chřipkou utekl velice pomalu, nicméně jsem za týden vyjel svěží a zdravý a znovu začal nový tréninkový plán.

 Prvním závodem byl Jarní cyklokros, takový menší sídlišťový závod na Jižňáku. Byl jsem druhý za Kubínem. Stříbrná placka na úvod sezony bodla :-)

 Ke konci června jsem přišel v metru na závod zvaný AvionCup. Na začátku roku jsem zanedbal objemovou a vytrvalostní přípravu. Závod měřil cca 55km. Byl to můj první půlmaratón a bez dané přípravy jsem moc nadějí neměl. Odstartovalo se a kruté tempo střídalo krutější. Chytil jsem se první skupiny za elitou, ve které jsem vydržel asi 5Km, pak jsem se propadl až do třetí za elitou, která byla celkem snesitelná po fyzické stránce. Bylo v níc kolem 30-ti lidí a jelo se mi fajn. Na otočce u Okoře jsem vychlemtl jeden iont – osudová chyba. Dojeli jsme z Okoře na polňačku nad Tuchoměřicemi a tam mě chytla nehorázná křeč. Rozhýbával jsem ji asi 5min., tudíž mi celá skupina odjela. Snědl jsem zbytek gelu a jednu müsli tyčku a pokračoval dál. Posledních asi 17Km bylo krutých. Každou chvíli křeč. Během pár kilometrů jsem se z asi 35. místa propadl na 70. Do cíle jsem nakonec dojel na 77. fleku.

 O prázdninách jsem trénoval poctivě, ale volněji. Nicméně jsem se na další závody připravil nejlépe v životě.

 Velká cena města Úval s tradičním datumem konání na konci prázdnin ve mně budila emoce, jak mohla. Nejlepší forma za můj bajkový život, 2 defekty a konec nadějím. Dokončil jsem závod, jako pravý bajker běžmo vedle bajku a totálně vyčerpán a zklamán koukal na výsledkovou tabulku. Byl jsem 11. ze 16-ti zúčastněných v kategorii, což mě navzdory nezdaru mile potěšilo.

 Za týden se konalo XC Řež, na kterém jsem chtěl též bednu. Sjela se tam ohromná konkurence, ale ani to mě neodradilo ve snažení. V ten den bylo na začátek září extrémní chladno (asi 13°C) a foukal silný vítr. Prostě kombinace, kterou výsostně nenávidím. Po ukrutném boji s počasím i se sebou jsem závod dokončil na 6. místě. Byl jsem v tu chvíli zklamán, ale když se dneska ohlédnu, tak na tu konkurenci to celkem ušlo.

 Na Sv. Václava se jel Kralupský závod EkorCup, který měl pro tento ročník novou 58Km dlouhou trasu začínající dlouhým a prudkým stoupáním. Po vyjetí kopečka se 3x kroužilo na okruhu. Můj další půlmaratón jsem jakž takž zvládl, ale v cíli mě zachraňoval MagnesLife.

 Při vyhlašování výsledků jsem se dozvěděl, že jsem 4. Byl jsem celkem zklamán, ale přede mnou byli chlapci z UACu, tím se samozřejmě nechci nějak ospravedlňovat, ale… Ale mohlo to být prostě lepší, nó.

 Můj první ročník na Dni sporu Prahy 6 jsem prožíval plnými doušky. Už od rána mě nebylo dobře od žaludku a před startem jsem to dokonal energetickou müsli tyčinkou od IsoStaru. Start se přiblížil na pouhý odpočet a já, až na žaludek se cítil opravdu skvěle. Jezdil jsem jeden okruh za druhým. V předposledním kole mě dojel jeden závodník z BikeTeamu Klecany. V konečném spurtu měl více sil a tudíž jsem byl umístěn za ním. Potřásli jsem si rukou a mě se udělalo špatně. Vysoké tepy v konci závodu mému žaludku moc neprospěly a já se uvolnil za hrazení. Rozdýchal jsem to až asi za 15min. Přesunuli jsme se do parku Ladroka a já smířen s tím, že budu na 4. fleku nic nekomentoval. Za pár desítek minut se objevila tabulka s naší kategorií a já se viděl na 3. místě. Zaradoval jsem se a těšil jsem se na bednu.

 Zavírákem uplynulé sezony byl podzimní cyklokros, kde mě opět pokořil jen Kubín a já sezonu zakonči stříbrnou plackou. Musím se otevřeně přiznat, že po druhém Kubínově nástupu jsem závod vypustil, protože jsem se už viděl, jak sednu k televizi a dám si po třech měsících pytel brambůrek.

 Sezona skončila. Mám na ní skvělé vzpomínky. Poznal jsem spoustu nových lidí, dostal jsem se na střední, dokončil závody a rozjel tento web.

 Odjeli jsme s kamarády, partou pár bezva švihů, na které dlouho nezapomeneme a zažili spousty zážitků.

 Teď už v současné době probíhá sezona další, ve které mám celkem přísné plány a přání. Je jen na mě, jak se k tomu postavím a s jakou vůlí a odhodláním budu chtít dané cíle dosáhnout.

Pokud možno držte mi palce a přijďte mě podpořit na nějaký ze závodů uvedených v kalendáři.

 

©Pájan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA