MTB Odolená voda
MTB Odolená voda
Předchozí den, tedy v sobotu jsem se dozvěděl, že kamarád Stýv – nepostradatelná součást doprovodného týmu (ostatně jako každý) – si zarazil trísku do nohy, a že neví zda se mnou bude moci jet.
Budíček na osmou hodinu ranní byl nepříjemný, ale potřebný. Vlak do Kralup n V. mi měl jet v 9:41 a já se potřeboval probudit a dodělat jídlo před odjezdem a na cestu. Poučen z uplynulých závodů jsem si věci připravil už den předem a tak jsem měl méně práce.
Tentokráte bylo však vše na mě. Mamka s Jirkou byla na dovolené a já se musel o vše postarat sám. Naštěstí jsem vše zvládl a kolem 9:15 jsem vyrazil. S batohem plným jídla a potřebných věcí k závodění jsem se vydal na metro a následně na vlakovou zastávku linky S4. Při čekání na vlak jsem se dozvěděl, že ani Stýv nepojede a tak na vše budu sám, což pro mne byla rána pod pás. Vlak přijel s šestiminutovým zpožděním, ale to mi ani nějak moc nevadilo. Za cestu tam i zpět včetně kola jsem vypláznul 104,- , což mě nemile zarazilo. Cesta vlakem celkem ubíhala a než jsem se otočil, byl jsem v Kralupech. Vydal jsem se tedy na 10-ti kilometrovou cestu do Odolené vody. Nasadil jsem rozvážné tempo, abych se jen mírně zahřál a né přímo zničil. Za asi 20min. jsem byl v městě a mohl jsem se jít zaregistrovat. Start byl předepsán na 11:33. 
Ihned po registraci jsem přemýšlel co si vzít na sebe a co s sebou. Vyhrálo to zbytečné navlečení, tedy trikot, bundička a kolena. Bylo mi po prvním kole fakt vedro, ale to už předbíhám. S sebou jsem si vzal tradičně montpáky, pumpičku a nářadí, které se hodí v každé situaci. Na bajku jsem nechal 0,5l bidon s vodou s očekáváním, že tolik pít nebudu, že je zima. Do kapsičky jsem hodil malou hrst cukrů a nic jiného.
Projetí 4/5 trati mi pomohlo. První půlka s technickými sjezdy mě uchvátila. Druhá půlka se schody jakbysmet. Ale v cílovém prostoru se nacházela jedna technická lahůdka, která nedělala problém jen mě. Obtočka na pravou ruku – a to já nenávidím. Po pěti nezdárných pokusech jsem už ztrácel naději a trošku jsem se klepnul do kolena o rám. Nicméně se mi to pak 3x za sebou povedlo a já byl spokojený. Trať se mi hrozně líbila a svým profilem mi hned při hledání stopy sedla. Nicméně půl dvanáctá se blížila.
Po přijetí na start jsem chytl už jen asi čtvrtou lajnu, což mě netěšilo. První odstartovali licencovaní závodníci a tři minuty po nich my – hobíci. Odpočet byl od deseti a tak jsem měl dostatek času na rozmyšlení, kudy se dostat dopředu – nepomohlo mi to. Ihned po startérově vyřčení slova „start“ se všichni začli hnát kupředu. Tím vznikla z pár loktů a ťukanců řetězová reakce. Hodně lidí kolem (včetně) mě se smotalo do klubka. Nějakým rodlem jsem dostal do již načatého kolena, ale bolest je v tu chvíli ta tam. Rozmotali jsme se tak rychle jak jen to šlo a začala stíhací jízda. Průjezd kolem kostela byl v pohodě, ale nájezd na singlík na tom byla hůř. Celý se to tam ucpalo a doslova se čekalo na mezeru. Probíjení se polem mi závratně ubíralo sílu a v druhém stoupání se ozvalo koleno. Já se ale řídím jako slavný cyklokrosař Zděněk Štybar pravidlem „Bolest je chvilková, vítězství je napořád“, tak jsem tomu nedával takovou pozornost. Nohy mi šlapaly pěkně a já se prodíral polem dopředu. Když jsem však ve druhém kole zjistil, že polovina pití je už pryč, tak jsem trochu zpanikařil a zamítl možnost polití. Rozepl jsem bundičku s dresem až dolů a trochu se zchladil. Ve třetím kole mě však ve druhém stoupání chytla křeč do levé nohy (pod kolenem). Rozhýbání si vyžádalo dvě pozice zpět a opakované dohánění ztráty. Po sprintu po silnici k lesu mne však chytla i pravá noha v tom samém místě, tedy pod kolenem. Nacpal jsem si pusu cukry a při tom mi jich polovina z ruky vypadla – všechno špatně! Uklidnil jsem si tepy do výjezdu a ve spurtu to vyjel, jenomže mi dva cukry vypadly z pusy a já měl jen jeden (:-D), ten jsem bez kousání zapil, aby se teda neřeklo. Schody jsem jel jak elita na Pražských schodech a stoupáček po kostkách ve stoje taktéž (:-)). Tentokrát jsem však nezvládl již zmíněný technický bonbónek a spadl jsem na zadek. Rychle jsem se sebral a chrtil po „cyklokrosové“ pasáži v prostoru cíle. Při nájezdu do 4. kola jsem dostal nečekaně hlad a uvědomil jsem si, že všechno jídlo mám v batohu – mno tam je mi platné – všechno špatně! Ve stoupání k hupu mi došlo pití a celé páté kolo jsem jel na jednu kapku – všechno špatně. Poslední, tedy to páté kolo jsem objel bez pití, bez jídla, bez kolene, s kolečky před očima a v křečích. Dá se říct, že cyklistická chuťovka. V cílové rovince jsem si to ještě rozdal ve spurtu s nějakým soupeřem z jiné kategorie a už jsem si jel jen vytočit nohy.
Totálně odepsaný a zklamaný jsem se posadil na lavičku a konverzoval s kamarádem Ječňákem, který dorazil následně. Dal jsem si nějaký tyčinky a zmrzlinu zdarma a nohy se pak trochu zmátořily. Koleno sice zlobilo stále, ale dalo se to přežít. Příjemnou atmosféru známou z většiny akcí doplňovali dva speakři s parádní výřečností. Co mě trochu mrzelo bylo už pak prodlužování čekací doby na výsledky. Závod se sice jel bez čipů, ale… Překvapivě bohatá tombola s opravdu hodnotnými cenami překvapila asi všechny.
Zpět jsem jel opět do Kralup na vlak na kole. Rozvážné tempo mě přivádělo na myšlenky, že mi ujede vlak a já si hodinku počkám na další. To se však nestalo a já o minutu vlak stihl.
Ve vlaku jsem marně přemýšlel proč mi to tolik nejelo a na nic jsem nepřišel. Po příchodu domů, sprše, večeři a masáži jsem zapnul počítač a překvapivě mi už přišly výsledky v PDF. Našel jsem se ve své kategorii na ČTVRTÉM místě. To mě ještě více vytočilo, páč jsem chtěl hrozně být na bedně. Tento závod mě bude hodně dlouho mrzet.Na druhou stránku jsem byl překvapený z tohoto umístění, protože mi to opravdu nejelo a čekal jsem to mnohem horší.
Na konec se sluší celý závod ohodnotit. Trať byla jednoznačně nejlepší z XC tratí, co jsem kdy jel. Technické sjezdy, schody, stoupání… Prostě vše co na XC má být. Zabezpečení a označení trati také na jedničku. Fotografů bylo na trati opravdu hodně, až jsem si pod stálým přívalem blesků připadal jak na SP :-). Dění na podiu, přítomnost dětských závodů a bohatá tombola vše podtrhla. Za krásné startovné 150,- to byla opravdu povedená akce. Malý škraloup však zařídilo čekání na výsledky, ale velká část se umazala tím e-mailem.
Já si tedy taky sypu popel na hlavu. Je vidět, že doprovodný tým je důležitý a může měnit výsledky. Na trati jsem byl však sám za sebe a je to jen moje vizitka a můj výkon. Nejelo mi to, nepřipravil jsem se dostatečně, ale alespoň jsem poučen pro přístě. Díky tomuto závodu jsem objevil obrovskou chybu v tréninku, kterou jsem nějakým nedopatřením přehlížel asi čtyři roky. Tuto rozhodující chybu se budu snažit eliminovat novým tréninkovým plánem, na kterém nyní usilovně pracuji a který bych měl začít používat začátkem prázdnin.
Řeč čísel
Čas: 01:23:19
AVS: 19,4
AV♥: 169
MX♥: 187
Kompletní výsledky: ZDE
První fotogalerie: ZDE
| BlueBoard.cz |
Zdroj: mtb-odolenavoda.cz
©Pájan