Jdi na obsah Jdi na menu
 


XC Řež

14. 9. 2010

XC Řež

 

Píšeme datum 3.9.10 a já vyrážím na pravidelný páteční výjezd směr Chuchle. Vyrážím trochu později, protože počasí moc nepřálo a já byl líný vyrazit dříve. Nicméně teplota při výjezdu dosahovala ke 23°C, tak jsem si vzal kraťasy, funkční triko a bundičku. S postupem času mi bylo tepleji – nemazlil jsem se s tempem. Při zpáteční stavím a oddechuji pod Barrandovským mostem. Ještě mi zvoní mobil, tak rychle vyřizuji a vyrážím ku domovu. Brr zima! Šlapu na to, abych se znovu zahřál, to se mi zanedlouho vede. V sobotu ráno se budím s pálením v krku a vracím se zpět v myšlenkách na včerejší den a prochladnutí pod Barranďákem. Preventivně se láduji prášky, jelikož příští sobotu mám důležitý závod v Řeži. Nachlazení se stupňuje a v neděli vrcholí slzením očí a nesnesitelným kašlem. Nicméně v neděli vyrážím čile na kolo a k večeru už je mi lépe. Den ode dne se to lepší a já víceméně srším spokojeností, jen kroutím hlavou nad těmi zanedbanými tréninky. V pátek se jedu klasicky vyjet a už skoro zdráv do sebe s kamarádem Stývem večer liji Točenou Kofolu.

 Budík na devátou ranní a s čistou hlavou vstávám. Cítím se skvěle, protože nepočítám s nějakou světovou formou, i když to na VC Úvaly bylo více než dobré. Balím věci, snídám, vše podle plánu.

 Odjíždíme na nové místo startu do „Polepšovny ducha“, tentokráte nahoře v Husinci. Místo konání hledáme celkem dlouho, ale nakonec nacházíme žlutou ceduli, která nás zavádí do krásného prostoru plného zeleně.

 Ihned po vyskočení z auta na mě dýchla ta skvělá závodní atmosféra. Teplota se s postupem času navyšuje a dlouho nečekám na krátký/krátký. „Skvěle! Počasí je super!“ říkám si. V tu chvíli mi zvoní mobil a volá mi Ječňák. Dostal jsem bojová úkol – zaspal a musím zaregistrovat jak jeho, tak Medunku. Vše zvládám a díky tomu zapomínám na stres z blížícího se startu.

 Předstartovní porada s týmem se zvrhla na téma odměna! Jirka navrhl, že pokud budu první, koupí mi nové tretry. To pro mě byla výzva, ale nebral jsem to moc v potaz, páč jsem se viděl opět těsně pod bednou. Chvíli před startem jsem potkal Honzu Jírů, vedoucího týmu BSK a ten mě zdravil se slovy „Tak dneska to vyhraješ, né!?“ haha, zasmál jsem se. Ječňák taky něco takového prohodil… ale… Pravdou bylo, že jsem byl poslední rok v juniorech a hlad po bedně, potažmo po vítězství byl veliký. V roce 2008 to byla 5. příčka a vloni 6. Letos jsem to viděl tak na 4. pozici.

 Už k samotnému závodu! Přijíždím na místo startu a tam plno. Nepanikařím a na drzovku se cpu kupředu. Nakonec nás organizátoři rozdělili do tří startovních vln, dle počtu kol. Já se svými dvěma okruhy v druhé vlně vůbec nevěděl, kde je hranice 1. a 2. vlny. První vlna odstartovala a my měli 2 minuty do startu. Za minutu jsem se dostal těsně za první lajnu, což mi ke spokojenosti stačilo. 10…9…8…3…2…1…BUM! Padl výstřel a peloton terénních cyklistů se vydal po louce k výjezdu u areálu „Polepšovny“. Můj odpych bych ohodnotil na 1-. Po startu jsem byl na 11. příčce. U výjezdu z areálu předjíždím drze část vláčku (asi 3 nebo 4 bajkery) a kulím to za elite ze sjezdu do Řeže. Za fot*alovým hřištěm se skupinka elite odpojuje a míří dále. Já zůstávám sám. Ve sjezdu k Vltavě pouštím rychlejšího bajkera z ATOMBIKE TEAM a chytám se ho. Odhadem jedeme podél řeky tak 40km/h. Nohy jedou jako blázen a já si tepy s klidem hlídám. Blíží se schody a s nimi i chvost první vlny. Kolo na rameno a řvoucí běžím k další sadě schodů, za nimi naskakuji a mířím k výběhu. Tam doháníme další várku 1. vlny a opět řvouc s kolem na rameni letím okrajem pěšiny.

 Nahoře nás čeká občerstvovačka s vodou – vynechávám – a jedu za svým cílem. Popravdě zapomínám na slíbené tretry a jen točím nohama. Před sebou vidím povědomé kraťasy – ha Medunka – předjíždím ji trochu prasácky přes obruvník (v cíli jsem se patřičně omluvil :-)) a pokračuji ke 180° zatáčce a tamní pohledné fanynce :-). Nastupuji a předjíždím stále další bajkery z 1. vlny. Naštěstí za stoupáčkem na silnici je nechávám za sebou a sjezd po serpentinách mám volný. Míjím další slečny a hamptám na XTR véčka, která ochotně brzdí a vytáčím zatáčku na pinglík, de se chytám nějkého bajkera z jiné kategorie. Pod lomem ho předjíždím a sprintuji rozbitý výjezdík k vjezdu do lomu. Nohy spolupracují, až mám pocit, že jedu jen švih. Lom vyjíždím s rozvahou a s vidinou dalšího kola držím tepy na rozumné hranici.

 Úsek mezi polem a „polepšovnou“ neznám – je to pro mne novinka, ale to neznamenalo, že bych polevoval z tempa. Potkávám mamku s Jirkou, kteří mě z plných plic podporují! To mne ještě víc nakopává. Průjezd do druhého kola, mezičas asi 26 minut. Sjezd zase kulím na hraně možností skvělých plášťů Specialized FastTrak.

 Popravdě psáno, na schodech a ani ve výběhu tak čilý nejsem – co mě ale nakoplo, byla přítomnost Klokana, který mi pořídil krásnou fotku a perfektně zafandil. Naskakuji na bajka, beru pití na občerstvovačce a vidím žlutý dres Stýva. Fandí jako blázen (díky), pak fandí u vjezdu na silnici. Serpentiny valím jak se dá. Aktivně jedu lom na pravidelnou kadenci, kdežto v tu chvíli  před sebou vidím handbikerku, jak si to s parťákem valí nahoru. Sotva je dojíždím a jen nevěřícně koukám na nastolené tempo.

 Před sebou v dálce vidím onoho bajkera z AtomBike Teamu a právě jeho beru jako kontrolu tempa na vzdálenost „dohledu“. Nicméně při jízdě po poli se otáčím a nikdo za mnou nebyl. Risknul jsem tedy nápad, že doženu onoho bajkera. To se mi povedlo a cca 500m před cílem jsem ho dal. Ze singlu odbočuji doprava do „polepšovny“ a mířím do cílového koridoru. Dávám pozor, abych v pravotočce nehodil tlamu na písku a už jen sjíždím se skvělým pocitem a zvednutou paží po louce do cílové brány. Ihned jsem zbaven startovního čísla i čipu a z prostoru cíle už jsem doprovázen radující se mamkou.

 Dozvídám se, že jsem buď 1. nebo 3. Moje spokojenost se stupňuje! Po asi půl hodině byly vyvěšeny výsledky. U nich byl první Klokan, který mi onu novinu oznámil. Já jen vyskočil a začal se radovat. Nevěřícně jsem se ještě zaběhl podívat na výsledkovku a po cestě jsem potkal Honzu, který mne míjel se slovy „No jó, jen se běž podívat :-)“ upaloval jsem a prodíral se davem lidí. Opravdu to tam bylo! Náskok 2:55 na druhého Jana Adámka mne šokoval! Přijímám gratulace a jsem šťastný.

 Zanedlouho dostáváme od sponzora koláče, které byly naprosto vynikající a po náročném závodě bodly.

 Konečně vyhlášení a i já si užívám pár sekund slávy na stupínku nejvyšším. Nádherný pocit. To jsem potřeboval! Motivaci do dalšího tréninku! Všichni tleskají, fotí a usmívají se. Tento pocit je nezapomenutelný a posouvá mě zase o kousek dál, o ten pomyslný kousek. Kousek blíže k trikotu mistra republiky (hluboký smích), který je mým nejvysněnějším cílem života. Ano, teď se smějete – on zešílel, jednou vyhrál a už  myslí na republiku, leze mu to na maják. Ono je na to jednoduché na vysvětlení :-), je to mým snem od doby, co jsem jel svůj první závod, rozhodně to není ledajaký manýr z vítězství na Řeži. Tento krok mi jen potvrdil to, že když se chce, tak to jde. Na republiku mám třeba ještě 40let času :-). Motivuje mě to na příští rok, na který mám velké plány :-). O tom ale jindy ;-)

 

XC Řež - 11.9.2010 > 1. Místo

TM: 01:00:19

AV: 175

MX: 191

 

Každopádně moc děkuju Mamce a Jirkovi za perfektní podporu a zajištění v době závodního dne, protože bez nich by to nešlo. Následně taky Ječňákovi za zapůjčení jeho bajku, protože bez něho bych byl ještě teď na trati. Stývovi za perfektní podporu na trati, bez kterého bych ještě o ten kousek nezrychlil. Klokanovi za fotky a fandění ve výběhu. A na neposledním místě všem lidem, kteří fandili na trati i v prostoru Startu/Cíle. A velký dík patří i organizátorům, za přípravu perfektního závodního dne – jen tak dál!

Web závodu:

TOM Řež

XC ŘEŽ.com (s kompletními výsledky)

Fotky a videa budou přidány následně v samotném článku!

©Pajan

 

 

BlueBoard.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bez Korekce

(Admin - Pajan, 19. 9. 2010 20:25)

TENTO ČLÁNEK JE BEZ KOREKCE

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA