BTK EuroBike Praha

Újezdský duatlon

Ptáci si v dáli pozpěvují a já před osmou ranní se závodní náladou vstávám a mírně se protahuji. Vstává se mi překvapivě dobře a tak se jdu ihned nasnídat. Dva kusy bábovky – nic jiného do sebe nenacpu – do mě lezou obzvlášť pomalu a nervozita stále stoupá. Věci mám připravené, třikrát kontroluji seznam, oblékám se a beru s sebou jednu vrstvu oblečení navíc. Cítím se skvěle, nohy mám, jsem čilý a mám závodní náladu.

 První závod sezony a navíc první závod podobného typu ve mně budí očekávání i pochyby, ale trénoval jsem víceméně poctivě a tak nasedám do auta s mírným svrběním v břiše. GPSka nás navádí přesně na místo startu a organizátoři již pilně pracují, aby vše dopadlo tak jak má. Do startu je ještě čas a tak si jedu projet obě závodní trasy a celkem se mi líbí. Běžecká část včask obsahuje prudké zatáčky a kořeny, po kterých se blbě poběží. Cyklistická trasa je postavená pro tempaře a chrty, líbí se mi.

 Chci do sebe dostat nějakou müsli tyčinku, ale je to nejspíš zbytečný a tak otevírám ionťák a míchám to s tou bábovkou. To jsem neměl dělat! Při rozebíhání a protahování se mi to jaksi zamíchalo v žaludku a udělalo se mi zle! Zvedal se mi kufr a říkal jsem si „Pájane, to musíš rozdejchat“! Nerozdejchal a drobátko jsem se uvolnil v křoví před startovní lajnou.

 Asi 15min. před startem do sebe leju trochu vody a snažím se uklidnit žaludek, který se zbavil „iontový bábovky“. Naštěstí mě to neoslabilo a stále jsem se cítil skvěle. Drobný posměch od jednoho soupeře mi starosti nedělal a hrdě jsem se postavil na startovní čáru. Krátký dialog se soupeři, klasické vtipkování a předmluva ze strany organizátorů mi zvyšovala tepovku a nadržení na start. „Připravit, Pozor, Bum!“ startovní výstřel zněl jasně a já z asi třetí lajny prchal dopředu, protože jsem věděl, že na druhém kilometru začnu ztrácet. Martin Adam z mtbobchod.cz prchal nepochopitelným sprintem kupředu. Já se podle předpovědí začal propadat během druhého kola. Byl jsem průběžně na 4. až 6. místě. Třetí okruh respektive třetí kilometr jsem protrpěl a přes 190 tepů doběhl do depa pro kolo. Měním boty, nasazuji helmu a beru bajk, vše podle plánu. Vybíhám z depa a „naskakuji“ na bajk. Chrtím tempem uháním za jezdcem z jiné kategorie, který drží perfektní a mně vyhovující tempo. Připojil se k nám ještě kluk z mé kategorie Roman Frank. Předjíždí mě a jako tříčlenná skupinka uháníme kolem 35Km/h vstříc cíli. Ovšem po asi čtyřech kilometrech Roman ztrácel a po výjezdu z jedné ze zatáček jsem nastoupil a utrhl ho. Chytil jsem se tedy u Klánovického nádraží již zmíněného závodníka z jiné kategorie. Já visel jen tak, tak a tudíž jsem nestřídal, pánovi to však očividně nevadilo. Mírný stoupáček lesem a nájezd do kořenového úseku, z tempa do silovky, to nemám rád! A tak mi vesele ujíždí! Bolí to! Ale šlapu!

 Následuje dlouhá rovina a vidím jak mi je čím dál víc vzdálenější. Na nájezdu na hlavní silnici, kudy také vede trasa cyklistické části stojí organizátor a zastavuje dopravu, předjíždím nějaké slečny, které byly asi nejspíš rychlejší na běhu. Projíždím depem do druhého okruhu a hlasitá podpora rodiny a všech přihlížejících mě žene vpřed. Postupně ujídám cukry z kapsy a svým svižnějším tempem v tepech pokračuji dále osamocen. A tak i po celém druhém okruhu, kde jsem si opět protrpěl kořenovou část. Odbočuji z hlavní silnice opět do depa a před sebou vidím ten šílený kilometr. V nervozitě a ve spěchu nandavám na stojan kolo a mírným drknutím do stojanu, NERAD, shazuji dvě vedle stojící kola – hups -. Nevšímám si toho a nazouvám boty na běhání. Vybíhám a cítím, že mi tvrdnou nohy – to není dobré znamení. Po vběhnutí do lesa je to čím dál tím horší a tak sahám po záchraně jménem MagnesLife. Pomalu cítím jak se to zlepšuje a tak se otáčím – za mnou nikdo – ani šanci nikoho dohnat jsem neměl, a tak na chvilku stavím. Během půl minutky jsem schopen „běhu“ a tak vyrážím. S hlasitou podporou dobíhám do prostoru cíle a přebíhám cílovou čáru.

 Organizátor Ondra Brouček mě jde ihned vyzpovídat a já ještě s vysokými tepy melu cosi o tom, že příští rok si to dám znovu.

 Vyčerpán si sedám na chodník a napájím se vodou. Po chvilce jsem se rozdýchal a začal i mluvit. Už v tuto chvíli, kdy jsem neznal výsledky, jsem byl se svým výkonem spokojen. S obtížemi vstávám a jdu si pro kolo do depa a cestou odevzdávám hadrové číslo z dresu. Děkuji bajku, že mě nezklamal a podřel mě.

 Moje nohy míři pod přístřešek, kde jsou lavičky se stoly, kdy si mohu pořádně posadit. Po dlouhé době pokukuji po klobáse a ihned si jdu pro ní. Sice 45,- ale je veliká, výčitky nemám, protože už přes dva měsíce opět jím zdravě a tak se mi pro jednou nic nestane. Po asi hodince mi otrnulo a Jirka ml. mě ukecal abych si vyzkoušel „sumo“, takový nafouklý oblek, ve kterém se dá hrát sumo :-D. S převahou mě poráží, protože vyčerpání bylo značné. Jdeme zpět a koukáme na exhibici mistra Evropy v trialu Vlasty Čiháčka. Videa budou na YouTube do pátku (23.4.2010).

 Ondra vyhlašuje první tři v každé kategorii, kteří získávají hodnotné ceny a důležité body do seriálu „Tři pro zdraví“, kterého se také účastním. Následuje bohatá tombola od sponzorů a já byl vytažen! Dostal jsem plnou tašku energetické výživy od sponzora Isostar. Jsem šťasten a s úsměvem na tváři a křečí v noze nasedám do auta a mířím ku domovu.

 Z duatlonu mám dobrý pocit, na to, že jsem začal běhat prakticky až letos, tak to dopadlo dobře. Organizace měla své mouchy, ale zase musíme uznat, že to byl teprve druhý ročník. Dbal bych více na dodržování pravidel v depu a  vyvěsil bych výsledky na nástěnku. Příští rok snad duatlon nebude chybět v mém kalendáři!

 A co je nejdůležitější!? No, podotknout kolikátý jsem byl! Skončil jsem na pro mne krásném PÁTÉM místě, které mě určitě těší a jsem s ním spokojený.

ZDE jsou fotky od OS

ZDE jsou ke stažení výsledky

ZDE je video od Černých koní

Pár čísel z mého zdroje

Cyklistická část -

Čas: 00:51:55

AVS: 28,4

Celkově -

Čas: 01:10:51

AV♥ : 170

MX♥192

Kcal: 890

©Pájan

BlueBoard.cz