Pražský cyklokros ve znamení dopálení proužků
Hned prvního listopadu se na stránkách bajkového emagazínu MTBS.cz objevila lákavá pozvánka na cyklokros v pražských Řepích, na louce sousedící s tamní bikrosovou dráhou. Při čtení této pozvánky mi v hlavě běhala spousta myšlenek zda jet a nebo už nechat závody na nějakou chvíli spát. Ovšem moje tvrdohlavá, prý i chrtí a závodnická hlava rozhodla ještě dříve, než jsem daný článek dočetl. Jistě, že pojedu!
Avšak v tu chvíli končil první týden mého posezónního volna, blížil se volný tréninkový a další volný týden. Ačkoli jsem o závodě věděl, dodržel jsem naplánované rozvržení volna a zevlingu a trénovat, pardon „trénovat“ jsem začal až ve čtvrtek. Ve čtvrtek a v pátek pár intervalů, trocha intenzity, aby se neřeklo v té zimě. V sobotu jsem šel hezky s přítelkyní vyfotit můj nový stroj a projížďku do lesa za barákem bral jako takovou kompenzační jízdu, když už ten teploměr ukazoval hezčí čísla.
Den D o 45. víkendu letošního roku doprovázel zvuk budíku už v osm hodin ráno. Probouzím se do slunečnéh
o rána s téměř jarními teplotami. Pro mne absolutně nelidská, víkendová vstávací hodina, ale o to lepší závodní podmínky na mě čekaly v podobě objednaného počasí. Mamina již v plné polní servírujíc mi bábovku až do postele, stihla i balit cestovní zavazadlo plné všeho potřebného. Nervozitou neoplývám, páč stejně od nohou neočekávám zázraky a když vezmu v potaz, že se veřejný MTB Hobby závod jede bez rozdělení kategorií, tak už vůbec ne.
S Jirkou (pro ostatní jakoby můj táta :-)) máme sraz v 9:30 u metra na Pankráci. Z Ládví jsme tam zhruba za 25minut – heh – je 9:12 a já jsem doma a hraji si s tretrami. Jako bych se neznal – všechno honím na poslední chvíli. Díky čtvrteční zimě jsem si kvůli návlekům (které jsem si stejně nevzal) odšrouboval hřeby z treter. Mamina na chodbě, já v pokoji s šroubovákem v ruce – s ledovým klidem si nastavuji hřeby. Né, já nejsem flegmatik :-).
Nicméně v 9:15 jsme na cestě k metru.
Na Pankráci jsme s neuvěřitelným 5ti minutovým zpožděním a šofér Jirka nás vede na místo startu.
Utíkám s maminou k registraci a v tu chvíli na mě píská Honza „WTB“ Jírů spolu s Petrem Laňkou a zdraví nás. Ptám se na trať a prej pěkný, až na výběh v zadní části okruhu, kde Honza hodil záda.
Honza vtipkuje, že prej mám dát bednu – to opravdu asi ne, oponuji při pohledu na Honzu Haška. Pak tedy situaci přehodnotil a k mé radosti mi oznámil, že když budu 9., tak to bude jako kdybych byl 1. :).
Párkrát si projíždím trať – líbí se mi – i bájný výběh vyjíždím celkem s přehledem. Snad ho dám i při závodě. Přání od rodiny, týmu je takřka samozřejmostí. Můj první závod za BSK právě začíná, i když ještě ve svých barvách, díky teplotě bez fialové bundičky.
Šup na start. Chytám první lajnu na trávě a zdravím týmového kolegu Karla. Start je do mírného stoupáčku, což nemám sice moc v lásce, ale na EkorCupu je to horší. Závod je vypsán na ultrachrtí čtyři kola o délce 2500m. Naštěstí jsem natrénoval už starty s novými klikami, tak jsem jistější. „3…2…1…Start“, ozvalo se z úst startéra! Tepák pípá, mám zaklapnuto, jedu a dostávám pár loktů! Po 10m se trať zužuje na půl a já tak na třetí pozici, taktéž loktujíc, valím vedle Honzi Haška z Factor Bike Team. Průjezd cílovým prostorem, tedy za sjezdem příčně po svahu a mírným výjezdem, zvládám cca na 5. pozici stále v kontaktu s čelem. Přejezd přes hrb, startovací rampu místní bikrosky, mi nečiní problém, taktéž i trojhup s nájezdem do terénu. Tak typické motání mezi mlíkem pro cyklokros mě překvapivě baví. Brždění/nástup, stále se střídající tempo – to je můj styl.
Zhruba šestá pozice a bájný výběh jako jediný (kam mé oko dohlédlo) vyjíždím. Získávám pozici a mírný náskok. Ten ztrácím o dvě zatáčky dále, kde se musím napít. Opět zatáčky mezi mlíkem a konečně zpestření, menší sjzedík do bláta – hups, málem to dostala fotografka, ale je ok a menší ztrátu díky pití doháním. Levá točka a „startovní“ stoupák k cílovému prostoru. Při výjezdu na bikrosovou startovací rampu chytám menší krizičku způsobenou vysokým tempem v prvním kole. Přeci jen jet 180tepů v celém kole je moc i na mě. Bájný výběh byl ucpán a tak tedy poníženě vybíhám. Trénoval jsem naskakování z běhu, tak by neměl být problém, ale byl! Naskočení se povedlo, ale sjely mi nohy z pedálů! Špuntuju výjezd, trapas a pár sprostých slov mě nemine! Seskakuji a běžím na rovinku, kde už úspěšně naskakuji. Třetí kolo jedu na nižší tepy, díky kterým nechávám za sebou soupeře s cyklokroskou. Na vrchu výběhu je fandící Honza s Petrem. Kopec dávám a Honza mi dává najevo svou spokojenost! Předjíždím jednoho borce a to mi dodává další síly! Stoupáček k cílovému prostoru mi i přes zamčenou vidlu dává zabrat – je nenápadný, ale jedovatý. V první polovině čtvrtého kola ještě bojuji o pozici. Výběh vyjíždím do půlky, pak běžím. Honza s Petrem mi opět dávají maximální hlasovou podporu. Naskočení bylo tak na 50%, ale povedlo se. Ve druhé půlce už si jen kontroluji pozici. Ovšem v cílovém prostoru mě překvapili dva týpci na cyklokroskách, kteří se ke mně záhadně přiblížili. Nicméně jsem se předjet nenechal a svou pozici uhájil!
Na konec 8. flek a pro mě, rodinu a i tým veliká spokojenost a dá se říci, že i překvapení! Honza nakonec litoval, že mi nevzal týmovou vestu… :-)
Na závěr bych závod rád zhodnotil. Trať spolu s organizací byla naprosto na jedničku. Kdyby cyklokros nebyl zimním sportem, tak bych možná uvažoval o změně zaměření… :). Počasí… Tak co říci. V polovině listopadu jet krátký/krátký a ještě mít potřebu se polít… Z mého pohledu řeknu jen „co víc si přát“, prostě ideální podmínky nejen pro mě. Fanouškovská kulisa v čele s rodinou a týmem neměla konkurenci a neskutečně mě hnala kupředu. Už nyní se těším na příští ročník a hlavně na další závody v barvách BSK ;-) – snad budu sloužit minimálně tak, jak se ode mě očekává :).
©Pajan
Foto: caths.cz