Jdi na obsah Jdi na menu
 


OkoloBudějc - Poprvé a né naposled

16. 5. 2012

První závod sezony s sebou přináší vždy velký otazník. Tedy alespoň pro mě. I když jsem věděl, že jsem více či méně pilně trénoval, nevěděl jsem, jak jsou na tom ostatní.

Na první, respektive druhý závod série Cyklomaraton tour jsem se vypravil s pracovním kolegou Lukášem Mikovcem a s týmovým kolegou Lukášem Hofmanem.

Zázemí závod našel ve vodáckém kempu Zlatá Koruna, jež disponovala prostorným parkovištěm, sprchami, toaletami a pěknou restaurací.

Jelikož se již předem vědělo, že start krátké a dlouhé trasy bude dohromady, tak jsem se ihned po registraci sháněl po divoké kartě. Tu jsme s klukama lehce získali a neměli jsem tedy již další starosti s postavením na startu. Oba Lukášové, na rozdíl ode mne, zvolili trasu dlouhou, činící 60 kilometrů. Moje standardní třicítka s převýšením 835 metrů byla statnou prověrkou na úvod sezony. Nevěděl jsem, jak po nové přípravě na silničním kole budou nohy reagovat na vysokou intenzitu při chrtích dostizích.

Trať začínající v již zmíněném kempu se ihned po startu zvedala k nebesům. Kromě pár krátkých rovinek se praktický celých 16 kilometrů jelo do kopce. Následných 15 z kopce s malým množstvím krátkých výjezdíků.

Máme zhruba 2. lajnu do doby, než přišla elita. Že přede mnou stojí elita mě však vůbec neznervóznilo – naopak – bylo se koho „držet“. Startovní výstřel dal jasně najevo, že přišla naše chvíle. Mikovec okamžitě vyrazil doprava, já doleva, Hofman za mnou. Nechtěl jsem, aby mě někdo nezašpuntoval ve zúžení ve vesnici po jednom kilometru jízdy. Po první pravotočivé zatáčce dávám plnou forsáž a kulím vpřed. Mikovec se krásně prokousal o velký kus přede mě. Hofman, visící na mém zadním kole jen lehce pronesl „Ten to zase napálil“ – ano napálil – na co se budu šetřit, jedu přeci jen půlku toho, co on :-) . Asfaltové stoupání jedu na krev, snažím se prochladlé tělo ze startu co nejrychleji prokrvit a zahřát. Na startu totiž bylo 13°C a já, jako jeden z mála, zvolil kraťasy. Tuto volbu jsem ocenil o pár minut později, v terénu.
Přejíždíme hlavní, Mikovce už jsem chytil a Hofman pálí přes nás. Lukáše po chvíli také opouštím a jedu si svoje vstříc vrcholu zvaného Kleť. Zhruba v půlce, kde jsem již zcela zahřátý to přišlapuji a dojíždím a pak i předjíždím Hofmana. Na vrchol Kleti dojíždím z nás tří jako první, kde Hofmana mám na dohled za sebou. Dávám gel a hurá dolů! Projíždíme kolem rozhledny a zde nacházím trochu času na mrknutí se na tachometr. Hm, 2°C a kraťasy + 60km/h… To asi není dobrý... Nenechávám se znepokojovat a těším se na sjezd. Ten je poměrně rychlý, s občasnými kamenitými pasážemi, kde člověk musí ukázat, jak je na tom morálně a hlavně technicky. Zde získávám k dobru zhruba 6 pozic! Pláště Continental X-King plní svojí úlohu na jedničku.
obu12jk0317.jpg Po několikakilometrovém sjezdu se trať rovná. V tu chvíli však cítím, jak něco kolem středu cvaká a pak mi to „něco“ bouchá do nohy. Koukám a uvolnil se mi šroub na košíku na sedlové trubce. Hm, pecka! Zastavit nemohu – kvůli košíku – tshe. Párkrát ho zkouším ukopnout ale marně. Specialized RibCage je mrcha odolná – za tři stovky ještě aby nebyla. Přichází dělení tratí. „Vpravo jedou ti s červenými čísly“, kdosi zvolal. Okej, na tabuli vidím krátká >, tak tam jedu. Na asfaltce po dělení se mi daří košík konečně ukopnout. Škoda tří stovek, kurňa. Nicméně cíl se blíží a já musím rozpohybovat modrý nohy. Jedu frekvenčně a dojíždím nějakého typa z krátké. Chvilku se vezu a v mírném stoupáčku nastupuji. To jsem ale dělat neměl... Nohy ztuhly a já nemohl ani šlápnout. Zde jsem se ale kousnul, protože jsem poznal, že už jedeme po úseku trati, na kterém jsme dupali krátce po startu – ale samozřejmě v protisměru. Hecuju se, fackuju nohy, aby se prokrvily. Funguje to a já dupu seč mi plíce stačí. 180 tepů jen to hvízdne. Získávám mírný náskok v technické točce krátce před vjezdem na asfaltku, vedoucí do vsi. Na asfaltu se  trochu ztrácím, na malé návsi nevím kudy jet a tak ztrácím na rychlosti. To však nahrálo do karet soupeři, jenž mě ihned dojel. Poslední možností pro atak tak byla serpentina necelý kilometr před cílem. Pravá 180ka + levá 90ka na most, s tím, že se v tomto úseku budovala kanalizace a podle toho ta vozovka vypadala. Neměl jsem ale co ztratit. Vypínám mozek.
Pravá 180ka mi nahání hrůzu, jen doufám, že tam nic nepojede nebo, že tam nikdo nepůjde. Risk vychází, mám asi 5 metrů k dobru. Levotočka, fanoušci podél trati si zakrývají oči, těsně kolem zábradlí, nástup, 15 metrů! Dupu! Poslední levá z mostu do cílové rovinky. Už vím, že pokud neudělám chybu, dám ho! Projíždím zatáčku na jistotu a už situaci jen kontroluji. Za páskou si sportovně podáváme ruce.
Po krátké chvíli spíkr oznamuje, že jezdec Pavel Šedivý, se startovním číslem 1083 dojíždí 3. ve své kategorii. Radost veliká!
Jdu se rychle převléci, než dojedou klucí z dlouhé. Lukášové nakonec dojeli na 7., respektive 12. příčce 6 minut po sobě. Tím lepším byl Hofman, hájící barvy Bike Teamu Kralupy. 

obu12jk0913.jpg

První závod sezony a tak prověrková trať... To asi nikdo nečekal. Na poměry Cyklomaratonu to bylo peckové. Náročný stoupání, technickej sjezd, parádní zázemí... Já jsem se svým výkonem byl spokojený. Trochu jsem, přiznávám, prokaučoval ty kraťasy, ale další pozici bych asi nezískal. Každopádně to je skvělý start do mé 5. plnohodnotně závodní sezony.

 

CMT OKOLOBUDĚJC – ZLATÁ KORUNA
30Km – 14.4.2012

UMÍSTĚNÍ

V KATEGORII

3.

CELKOVĚ

7.

 

 

ČAS

1:25:32

ZTRÁTA NA VÍTĚZE (kat.)

+00:00:43

VZDÁLENOST

32,04 Km

PRŮMĚRNÁ RYCHLOST

22,3

PŘEVÝŠENÍ

835

AV 

168

MX 

181

 

 

 ©Pajan

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA