Jdi na obsah Jdi na menu
 


CMT OKOLOLIBERCE

10. 5. 2011

Á, je to tady!

30.5. a tradiční páleni čarodějnic, malé pivo, domů brzy… No, na čarodějnice jsem se těšil, ale závody jsou přeci jen přednější. CyklomaratonTour tentokrát zavítala do severních Čech, respektive do Liberce. Brzké vstávání je pro mě naprosto nesnesitelné, ale jinak to nejde. Venku poprchává a je nějakých 8°C, to není zrovna to, co bych si přál. Na předku mám nový plášť XC Dry od Michelinu a představa, že bych měl jet na blátě mě děsí. Každopádně to nebalím a házím kolo na střechu. Jako bonus mě čeká první řízení na takovou vzdálenost. Nervozitou neoplývám. Jakmile jsme popojeli kousek za Prahu, z nebe se spustil liják. Moje zkušenosti za volantem jsou na nízké úrovni a když k tomu připočítám 5cm vody na silnici, asi si dokážete představit, co se mi honí v hlavě…

Zkrátím to… Čím blíže jsme Liberci, tím více je jasno a tepleji. Krátké bloudění však brzy končí v cíli.

V prostoru startu/cíle už byly týmoví kolegové – Václav Šuser, Zuzka Ševčíková a Martin Ekl. Ti mi později předávají věci z prezentace. Vše je pro mě takové nové. Závod je na trochu vyšší úrovni oproti okresním podnikům, co jsem jezdil dříve. Start předepsaný na 11:40 se nenávratně blíží. Rozjetý jsem, kolo je připravené.

Mířím si to kolem WC a přeskakuji kanál (na kole). No jo, ale moje štěstí a zřejmě i nešikovnost, nezná mezí a beru trochu hranu – „dobrý, to není tak hrozný, tomu se nic nestalo“, uklidňuji sám sebe. Hned jak jsem u koridoru, tak cítím, jak mi měkne zadek. Je čím dál tím měkčí. Do startu zbývá už jen chvilka a nervozita stoupla o 100%! Mažu za rodinkou vyměnit duši. Začíná závod s časem. Překvapená rodinka je trochu zmatená, ale zachovává chladnou hlavu a pomáhá.

Bajk na zádech, zadní kolo venku, vypuštěno, duše venku, duše ze sedlovky dole, duše přihuštěná, duše v kole, plášť nahozen a pumpuji! V tu chvíli přibíhá týpek, který parkoval kousek vedle s pumpou: „Slyšel jsem malou pumpičku, to bys asi nestihl, tady máš velkou“. Ó, můj spasitel, dávám 2,5 na 5 fuků, vřele poděkuji, nasadím kolo, montpáky dám do kapsy, řeknu jen „čau“ a frčím na start. Dlouhá trať stojí ještě nalajnovaná ve startovní bráně – uf, stihl jsem to. Nacpu se do pelotonu s krátkou tratí, zhruba do 6. lajny. To se mi nelíbí a sahám pro bidon. Sakra, mám s sebou dva plný, to jsem ale blbec. V tu chvíli kolem prochází mamka a tak volám a hážu bidon – je to v suchu. Nic horšího už se stát nemůže. Start dlouhé právě proběhl a skupina „kraťáků“ se posouvá do brány se startem. Drze se prodírám polem kupředu, nakonec to pro mě znamená 3. – 4. lajnu. To už vypadá lépe! Poblíž stojí Terka Balíková z Kelly´s BikeRanch a Karel Holeček z Bike service Klecany – jen se krátce zdravíme a pak koncentrujeme před startem.

 Nohy mám skvělé, cítím to!oli11jk1576.jpg

 Ozval se výstřel a stádo chrtů vyrazilo na libereckou trať. Začíná se zostra přejezdem valu u ski areálu Vesec. Probíjím se kupředu a na vršku stoupání jsem cca na 10. pozici. Následuje sjezd s odvodňovacími kanálky, 3x8 a vrčím dolů. Na silnici spojující val s blízkou loukou, předjíždím několik lidí skoro šedesátkou. Při nájezdu na polní cestu všeci brzdí, já tam vlétl asi 53 (:-D), no byl jsem za magora, ale už jsem 6. Následuje výjezd za Lučním potokem. Rvu to na velkou, jde to, ale po asi 200m ztrácím trochu rychlost, tak mě předjíždí asi 4 borci. Řadím se do vláčku někde kolem 10. – 15. příčky, jde to, nohy jedou krásně. Mám trochu prasácký převod 3x4, ale jede se mi dobře, tak není nutné to měnit. Kopec však nabírá procenta sklonu a vláček zpomaluje. Řadím střední placku. Nějak necítím změnu a tak řadím vzadu na trojku, dvojku. Je to stojka jako blázen, vláček nejede. Dávám malou placku a vzadu duhý pastorek – pojedu holt na kašpárka – problém je v tom, že si mi to furt zdá těžký. Dávám tedy kašpárka! Křup, křup, křup, kliky se netočí, skoro padám, jen tak tak stíhám vyklapnout! Podívám se dolů a mám tam 3x1 – oj! Můj o trochu kratší řetěz to nedává a zakusuje se do šaltru X.9.  Okamžitě se skládám na okraj cesty, přesto sklízím pár sprostých slov. „Tohle je konec“, honí se mi hlavou při pohledu na netočící se kliky a ujíždějící závodníky. Všichni jsou pryč a já s kapesním nářadíčkem bojuji s neštěstím, které mě potkalo a přemýšlím nad tím, zda to nemám zabalit. Potřebuji však body do poháru, musím dojet alespoň nějak! Během chvilky jedou nezávodníci a ptají se mě co potřebuji. Okamžitě sesedají a pomáhají mi. Po chvilce jsme vykopli zadní kolo, seřadili na malou placku a menší pastorek. Nandal jsem řetěz na rolničky, sklidil nářadí, mockrát poděkoval a vyrazil vstříc šíleným 28 kilometrům.

Řetěz drží, šaltr řadí, smyk však ne. Abych hodil 2. placku, musím ze třetí jít na nejmenší a z té teprve na střední. Po pár kilometrech si na to zvykám – střední stejně jedu jen do prudkého kopce. Po chvilce míjím prvního pořadatele, který už balí svoje stanoviště, v rychlosti se dotazuji, jak jsou daleko. „Něco přes dvě, tři minutky je poslední!“ odpovídá pořadatel. Hm, skvělý, ale nevzdávám se, kulím seč mi to tepák dovoluje.

 Po chvíli už vidím poslední ženu v jednom ze stoupání. Povzbuzuji jí a valím stále dál. To mě trochu zvedlo z deprese. Naštěstí potkávám další a další lidi. Stále někoho předjíždím. Je pravda, že předjíždím i spoustu vyrakvených lidí ve sjezdech. Všichni jsou naštěstí zajištění. Každý sjezd jedu na totální hraně. Při jízdě kolem dálnice chytám menší krizi, otevírám gel a snažím se jí překonat. U podjezdu pod dálnicí trochu taktizuji a odpočívám. Nedrží se mě to dlouho a ihned předjíždím velkou skupinu závodníků. Ti na mě koukají jako na blázna, to ovšem každý, kterého jsem předjel (:-)). Ve výjezdu na Milíře, chytám menší křeče do levé nohy, ale buzerování „zleva“ a „zprava“ mě neopouští. Hle! Občerstvovačka! Beru kelímek s vodou a následně banán. Teď už je pole hustší a jede se mi lépe. Obávaný sjezd z Milířů se mi líbí a pouštím brzdy. No, ale zrychluji asi na 52 a řítím se do kořenové části, tu přelétávám asi čtyřicítkou. Trochu mám bobky, ale rychle to rozdýchávám. Teď už budu opatrnější, přeci jen mi dnes štěstí moc nepřeje.

 V hlavě usmyšlená věc, že budu ty sjezdy jezdit opatrněji, mě opouští hned v dalším. Strom míjím o milimetr a ještě si v prudkém sjezdu mimo stopu dovoluji předjíždět. Něco se za mnou špitalo, ale nevnímal jsem co konkrétně.oli11jk1368.jpg

 Jeden z posledních asfaltových výjezdů, předjíždím další velkou skupinu lidí a i týmového kollegu Martina Ekla, který jel dlouhou. Krátce povzbuzuji, zase nastupuji a mířím do cíle. Už jsem ve Vesci a už i v areálu. Fandící rodinka neví co se stalo. V cílové rovince předjíždím další 4 lidi. Uf, mám to za sebou. Jsem totálně na*rán! Zahazuji kolo a proklínám celé Shimano.

 Vysvětluji mojí příhodu z tratě. Jdu se převléci a pro těstoviny.

Zanedlouho přijíždí taktéž zklamaný Vašek, kterému někde po 40. kilometru došlo.

 

Nakonec to pro mě znamená 12. příčku v kategorii a 39. celkově.

 

CYKLOMARATON TOUR – LIBEREC 1.5.2011 – 30KM

UMÍSTĚNÍ

V KATEGORII

12.

CELKOVĚ

39.

 

 

ČAS

1:24:37

VZDÁLENOST

27.33

AV

167

MX

185

 

Dalším závodem v tomto seriálu bude závod OKOLOPARDUBIC 15.5.

 

©Pajan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář