Jdi na obsah Jdi na menu
 


AvionCup

29. 6. 2010

AvionCup

 

Nedělní odpoledne věstilo, že se u obchodního centra Avion na pražském Zličíně bude něco dít. Onou akcí byl 3. ročník méně známého závodu AvionCup. Tento závod, který je atraktivní především nulovým startovným, bohatými cenami ohodnocující závodníky až do 30. místa (závodnice do 20.) a také zajímavou konkurencí.

 Letošní ročník byl vypsán na 40Km a to trasou přes Mirešice, Chýnici, Kuchaře, Roblín, Třebotov, radotínský lom a Řeporyje. Start stanovený na 13. hodinu byl trošku netradiční, ale to nikoho neodradilo. Minulý ročník, kterého jsem se také zúčastnil měl na šílené úrovni značení. Jelo se na Okoř a ten, kdo to tam neznal byl celkem chudák. Z toho jsem měl letos opravdu strach.

 V prostoru startu jsem potkal mnoho známých a tak jsme příjemně konverzovali. Následně jsem potkal i Schuminiera, který patří k pravidelným čtenářům mého webu. Poklábosili jsme a kolem 12:35 jsme si všimli, že na startu jsou již postavené tři lajny. Turisti zřejmě čekali na ohromný úspěch a tak se hrnuli dopředu. Já se Schuminierem jsme obsadili asi pátou lajnu. Ihned po startovním výstřelu se všichni hnali dopředu. Dostal jsem od někoho loktem do žeber, ale to mě na dravosti dohnat ztrátu neubralo. Po okresce za OC jsem se prodíral přes všechny ty pomalejší jedince, kteří se dostali na startu neúměrně dopředu. Po silnici jsem to kulil kolem 45Km/h. Se Schuminierem jsme se tak zhruba domluvili, že pojedeme spolu, tudíž jsem se ho na viditelnost držel. Pak neočekávaně přišel sjezd ze silnice na prašnou cestu a následně seběh z pole přes příkop na cyklostezku. Naskočil jsem jen jak to bylo možné a tempem jsem se valil za Schuminierem, který zvolil lepší stopu. Byl jsem za ním asi na pět lidí a tak držení v háku v očekávání vytvoření skupinky bylo nutností. Co se nestalo! Z cyklostezky se sjelo na pole, na singlík prosekané trávy. Úsek měl asi 400 – 500m. Jel jsem kousek za konkurentem a soustředil jsem se na jeho zadní kolo a snažil jsem se uklidnit TF. Po chvilce jsem však zvedl hlavu a viděl jsem, že jedu jako třetí – závodník to nějak neuvisel a celý vláček se držel za ním. Po sjezdu z polňačky nás čekala občerstvovací stanice, kterou jsem vynechal – přeci jen bylo asi 5Km po startu.

 Sjezdík po široké cestě a rychlost kolem 40Km/h. Normálka, ale já jsem se drze nacpal do druhé stopy a předjížděl jsem zatáčka, nezatáčka. Dotáhnutí na nějakého bajkera, který vypadal, že by mi mohl pomoci dotáhnout se na před námi utvořenou skupinu se Schuminierem mi nedělalo problém. Zeptal jsem se ho, jestli je chce dotáhnout a on, že chce. Tak jsme teda vyrazili. Krásně a pravidelně jsme střídali. Tempo kolem 40Km/h bylo celkem slušné, ale skupince to jelo jako ďas. Dotáhl nás jeden chlápek ze zadu, který to celkem valil. Zeptal se, jestli chceme do té skupiny. Já kývl, že ano a on nasadil strhující jízdu. Přiháknul jsem se za něj a on rychlostí kolem 48Km/h jel ke skupině. Toto se dělo u vesnice Kuchař, kde v půlce vesnice začalo mírné stoupání a tam mi došlo. Do kopce jsem jel necelých 30Km/h a počkal si na skupinku pronásledovatelů. Tam se ke mně připojil nějaký bajker se startovním číslem asi 87 (:-)). Byl ochoten jet. Odpárali jsme tedy zbytek a sami jsme se vydali na šílenou stíhací jízdu. Skupinu jsme měli stále na dohled. Perfektně jsme střídali a stále jeli kolem 40Km/h. Asi 12-ti členná skupinka se však stále nenechala dojet. Cestou jsme nabalili pár odpadlíků a počítali jsme s tím, že budou spolupracovat. Po vzájemném prostřídání s 87čkou jsem na druhé figuře mával na ostatní, aby také vystřídali. Dočkal jsem se jen „Nemůžu“! A tak jsme se s 87čkou domluvili jako na slavných etapácích a vzali jsme za to. Mistrovský spurt mě posunul opět na špic. Ovšem na střídání se dlouho nečekalo. Pán s 87čkou byl opravdu skvělý „spoluhráč“ a tímto bych mu chtěl ještě jednou moc PODĚKOVAT.

 Asi na 30. kilometru mne napadlo, že se podívám na tachometr jaký máme průměr. Málem mi vypadly oči! Průměr byl něco kolem 38Km/h.

 Už třetí občerstvovačka na nás čekala před radotínským lomem, kde jsme dotáhli další dva odpadlíky. Shodou okolností jeden z nich byl již zmíněný bajker, který mi nabízel dotáhnutí do skupiny (dále bajker v modrém). Předjeli jsme jeho i dalšího bez kompromisů. Ti si nás však dotáhli a vytvořili s námi čtyřčlennou skupinku. 87čka však po vystřídání nasadila tempo. Po mém upozornění na větší stoupání, které nás teprve čekalo tempo preventivně zmírnil tempo. Na špici byl konečně někdo jiný, než my dva. Nohy stále fungovaly s rezervami a ve mně panovala spokojenost. Ze zadu nás dojela asi trojice pronásledovatelů.  Kde se vzal, tu se vzal bajker v modrém s nástupem. Ihned jsem vyrazil za ním a se mnou i týpek co byl právě na špici. Bohužel 87čka zůstala s pronásledovateli. Týpek ze špice pokračoval v tempu a bajker v modrém zmizel kamsi.

 Můj úsudek měl jasné znění – přeci to sám neodjedu proti skupině… Chvilku jsem na ně čekal, ale po zjištění, že se nepřibližují jsem jel sám. Po asi dalších dvou kilometrech mě dojeli tři bajkeři, pronásledovatelé z předchozí skupiny. Ti však střídali každých 50m a já byl na špici zase vždy nejdéle. Pak asi 2Km před cílem mě napadla možnost totálně se zničit a nastoupit si. Tréninkové tempo, jenž vládlo ke konci v mých nohách mi jen pomohlo. Nástup z první figury mi moc nadějí nedával, ačkoli zbytek byl vyřízen. Nastoupil jsem krátkým odspurtováním a vyšlo to. V mírném stoupáčku k OC Avion mi nohy pracovali jakoby nic. Předjel jsem týpka ze špice (:-)) a dalších asi 5 lidí. I tak to bohužel stačilo jen na 42. místo. Můj plán být do třetí desítky nevyšel.

 S mým výkonem jsme spokojen, s výsledkem už ne. Kdybych se dotáhl do skupinky se Schuminierem, tak bych se tam vešel. Bohužel nebo bohudík (to už si přeberte sami) se v životě a už vůbec ne v cyklistice na „kdyby“ nehraje a tak to dopadlo, tak jak to dopadlo.

 Závod byl oproti loňsku na jiné úrovni. Značení bylo celkem dobré a hlidek na křižovatkách bylo celkem dost. Bohužel trasa s profilem na MTB závod vůbec nevypadaly. Na jednu stránku to bylo alespoň něco jiného. Čipy byly i jako loni, což mne mile překvapilo. Dalšího ročníku se zúčastním, už jen kvůli těm cenám.

 

Řeč čísel:

 

Čas: 01:27:30

Délka: 40,49Km

AVS: 27,7Km/h

AV : 169

MX : 186

BlueBoard.cz

 

Zdroj: avioncup.cz

©Pájan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

K článku

(Admin - Pájan, 30. 6. 2010 19:29)

Článek je díky časové tísni na trochu nižší úrovni, ale věřte, že nyní s větší časovou flexibilitou příjde zlepšení ;-)